|
|
Kolektivizace českého venkova v literatuře 50. a 60.let
Svobodová, Žaneta ; Píšová, Ina (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá literární reflexí kolektivizace českého venkova ve vybraných titulech budovatelského románu padesátých let a v tzv. prózách budovatelské deziluze z let šedesátých. Konkrétně se jedná o tituly Bitva V. Řezáče, Dvě Jara B. Říhy, Horké dny P. Bojara a Jediná cesta J. V. Plevy z padesátých let, z šedesátých let potom o romány a novely Velká samota I. Kříže, Zelené obzory J. Procházky, Pršelo jim štěstí J. Trefulky, ...silná ruka J. Kozáka, Smuteční slavnost E. Kantůrkové a Vyhnanství M. Klánského. Práce zkoumá, jak se téma kolektivizace českého venkova v těchto prózách proměňuje a liší, jak se mění jeho literární reflexe v rámci kategorie postav, v jakých kontextech i s jakým ideologickým nábojem a konotacemi je spojováno. Sledována je proměna pohledu na JZD, jeho fungování a každodenní problémy, pozornost je též věnována proměně venkovského prostoru, která je s kolektivizací spjatá.
|
|
|
Obraz venkovanství v české a polské próze 60. let 20. století (interpretace vybraných literárních děl)
Bramborová, Marcela ; Poslední, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Předmětem této diplomové práce je představení typologie venkovské obraznosti na základě tematologické a interpretační analýzy polských a českých literárních textů z 60. let 20. století, se zřetelem k pokračujícím přeměnám tradiční koncepce venkovského románu. Analýza jednotlivých děl (Sekyry Ludvíka Vaculíka, Smuteční slavnosti Evy Kantůrkové, Času kopřiv Josefa Knapa a z polských textů novely Opadaný sad Wiesława Myśliwského, románů Na slunci Juliana Kawalce a Až budeš králem, až budeš katem Tadeusze Nowaka) umožňuje vytvořit základní rejstřík prvků venkovské narativity, na něž je však v české a polské literatuře nahlíženo rozdílně. Pomocí této dichotomie jsou představeny typické narativy obsažené v českém a polském venkovském románu daného období. Následná interpretační analýza textů využívá podnětů současné naratologie, pozornost je zaměřena zejména na kategorii vypravěče a času a následně na usouvztažnění těchto kategorií s dílčími motivy, symboly a topoi.
|
|
|
Tradice a venkov v české meziválečné literatuře
Holeček, Lukáš ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Předkládaná disertační práce se věnuje projevům tradicionalismu v české meziválečné literatuře. V první kapitole jsou zvažovány některé teoretické variety přístupu ke zkoumání kontinuity a diskontinuity v literární historii, především ve vztahu moderny a antimoderny. Na základě hermeneutiky H. G. Gadamera, P. Ricoeura i některých podnětů Nového historismu se autor snaží rozlišit tradici jako princip rozumění dějinám a tradici jako reprezentaci (diskurzivní událost). Sociologické pojetí tradic se pro literaturu nejeví jako vypovídající, tradice naznačuje provázanost umění moderny i antimoderny. Jako příklad dobového vyjednávání nad tradicí je v další kapitole analyzována polemika o tradice z období okolo roku 1928. Tato polemika souvisela s pokračující diskuzí o smyslu českých dějin, revizí státních a národních tradic a také s principem tradičnosti v literatuře. Následující kapitola se věnuje funkci tradice v koncepcích ruralismu a varietách času v románech vydaných v rámci edice Hlasy země (otázka pokroku, rodové kontinuity, věčnosti). V tomto dobovém vyjednávání nad tematikou venkova měl významnou roli také regionalismus, jako specifická varianta venkovského románu. Analýza recepce francouzského regionalismu (Giono, Ramuz, Pourrat) v české literatuře pojednaná v další kapitole naznačuje, že...
|
|
| |
|
|
Inovace venkovské prózy v díle Edwarda Redlińského
Komínová, Marcela ; Poslední, Petr (vedoucí práce) ; Pátková, Jana (oponent)
Tato práce je zaměřena na analýzu prostředků a postupů, jimiž Edward Redliński (představitel tzv. venkovského proudu v polské literatuře 60. a 70. let 20. století) inovuje tradiční koncept žánru venkovského románu. Tyto prostředky a postupy jsou charakterizovány na základě interpretace Dopisů z Rabarbaru, Konopičky a Vzestupu, tedy povídek a románů s venkovskou tematikou. Pozornost je věnována originálnímu přístupu Edwarda Redlińského ke klasickému venkovskému románu a následně představení jeho specifické variety, kterou autor vytváří. Rovněž je představen způsob, jímž Edward Redliński variuje tradiční motivy či symboly. V závěru práce je autorův inovativní přístup srovnán se specifiky autorských výpovědí dalších představitelů tzv. venkovského proudu.
|
|
| |
host ::
RSS.